Starý německý rytířský rod. Počátkem 16. století se z Frank přestěhoval
do západních Čech. Získal zde hrad a město Kynšperk.
Roku 1555 získal statek Lesnou (Šonvald) u Tachova, kde František Jáchym vystavěl v Lesné roku 1700 zámek. Jeho potomci zde žili
až do roku 1945. Ve 2. polovině 16. století vlastnili kromě Lesné také Chodovou Planou a Tureč a postupně nabyli další statky.
von Schirnding (česky obyčejně Širntyngár ze Širntynku), příjmení starožitné rodiny rytířské, později hraběcí a panské, jež z Frank přestěhovala
se do Čech a tu od XVI. stol. nabyla několik statků. Začátek učiněn tím, že Filip před r. 1508 nabyl zastaveně hradu a města Kynšperka. Nedlouho
potom usadili se v tachovském kraji. kdež Lorenc (1523) měl manství Háj. Mikuláš držel Tureč a zástavně Brod (u Krásného Dvoru, 1556) a koupil
r. 1551 Chrašťany a prodav tyto r. 1560, Chodovou Planou. Také nabyl manství Šonvaldu. Synové jeho rozdělili se r. 1570 tak, že Hanuš dostal
Šonvald, Mikuláš Prstenici (a Vendorf), Volf Tureč a Vojtěch Chodovou Planou. Vojtěch pustiv Chodovou Planou Volfovi, ujal ok. r. 1579 Tureč
a s bratřími pustil Volfovi statek Trstenici, odumřelý po Mikuláši. Zemřel r. 1597 a o Tureč se pozůstalí dva bratří rozdělili. Současně držel
Filip, příbuzný jejich, statky Poseč (po manž. Žofii z Pintic)
a Poutnov. Tento prodal r. 1586 a Lorenc, syn (?) jeho, r. 1595 Poseč. A. Synové
snad Volfovi byli bratří Jošt Adam, Volf Arnošt (†záhy) a Jan Bartoloměj, kteří ujali Chodovou Planou a Tureč. Jošt Adam dostal za díl Chodovou
Planou, k níž přikoupil r. 1606 vesnice Sv. Kříž a Chodov; r. 1617 k. statek Újezd nade Mží. Účastniv se vzpoury, ujel r. 1621 do Sas a pak do
Braniborska a zdržoval se v Arzberku. Statek jeho všechen pobrán (1622). Jan Bart. vyženil s Annou Kečovnou z Kečova statek Ošelín a držel
za díl
Tureč a zemřel 30. břez. 1623. Statky jeho všechny zabrány (1622), jen Ošelín zůstal vdově (†24. srp. 1633). Po ní jej držel syn Rudolf s Trnovou
a zemřel ok.
r. 1663, zůstaviv syny Jana Bedřicha a Jindřicha Sigmunda, jimž Ošelín (1666) pro dluhy prodán. Koupil jej strýc Jaroslav, avšak prodal
zase r. 1688 dotčenému Jindřichovi. Jan zůstavil jediného syna Jindřicha. Bratr jeho Jindřich držel v l. 1692-98
i Veselí, koupil r. 1713 Úlice, též
Kuňovice a Kozolupy a majestátem 13. pros. 1717 povýšen do panského stavu. Zemřel 19. ún. 1718, zůstaviv z manž. M. Rosiny Vinklerovny z Heimfeldu
dcer a tři syny. Rudolf Jindřich, nejstarší syn, držel Ošelín
a zemřel v srp. 1762. Statek tento dostal se jedinému synu Jindřichovi (*1727).
Jan
Antonín, druhý syn, držel Kozolupy a Kuňovice, oženil se r. 1725 s M. Kateřinou Hyzrlovnou z Chodův, býval hejtmanem plzeň. kraje. Zemřel 31. srpna
1756
a manželka jeho, jež po mateři zdědila Křemyž, 7. břez. 1760. Statky jejich dostaly
se dcerám. M. Anna ujala Kozolupy, Vilémina (manž. 1. Bedřich
Josef hrabě Solms-Sonnewalde, †1758; 2. Frant. hr. z Věžník, †1789) držela Křemyž, již před smrtí (†1803) odkázala dceři Marii Antonii, vdané
Ledeburové, dceři z prvního manželství. Josef Frant. Václav, třetí syn Jindřicha Sigmunda, držel Úlice a Chotěšov, sloužil v c. k. vojště,
a byv naposled rytmistrem u dragounův, zemřel 17. list. 1774. Ulice dědila po něm vdova Anna Terezie roz. Perglarka z Perglasu (†1780).-B.
Po Hanušovi, držiteli Šonvaldu (†9. srp. 1605), držel týž statek Jošt Jindřich, před tím pán na Pavlovicích.
Ve starých vývodech pokládá se
za syna Sigmundova a vnuka Albrechtova. R. 1623 odsouzen k manství (†j. 1630), ale statek ten r. 1646 k prosbě Anny Salomény Kfelířky ze
Zakšova, vdovy po Janovi Jáchymovi, synu Joštovu, z manství propuštěn (1646). Synem těchto byl Jan Jáchym, jenž ok. r. 1660 ujal Šonvald
a Pavlovice. Týž byl ženat
s M. Annou Dostovnou z Erlsbachu, která koupila r. 1690 Lhotku u Tachova. Skrze jejich syny rozvětvila se rodina.
- panská pošlost pochází od Jana Bedřicha, jenž držel Puclice, Šlovice, Šonvald
a Pavlovice, byl c. k. rytmistrem a zemřel 3. kv. 1714
(manž. Kateřina Horovna
z Ocelovic, †8. bř. 1738). Synů měl několik. Jan Bedřich byl praporečníkem v pluku Lobkovickém a zemřel r. 1730 v Uhrách. Václav
Leopold byl c. k. rytmistrem a zemřel svoboden. Frant. Vojt. Antonín sloužil též v c. k. vojště, držel Puclice a zemřel též bez muž. dědicův.
Jan František zdědil Puclice a oženiv se r. 1737 s Josefou Věnceslavou Barbovou z Waxensteina (na Malesicích, pak do r. 1787 na Nov. Sedlišti),
pro své služby ve vojště 11. dub. 1737 povýšen do panského stavu král. Č. (†1765). Nejstarší jeho syn Karel koupil r. 1790 statek Újezd nade Mží
a měl syna Františka (†1818)
a Václava, z nichž tento byl c. k. rytmistrem a Újezd po otci ujal (1818). Václav
a Antonín, bratří Karlovi, sloužili
v c. k. vojště. Jáchym, nejmladší syn a pohrobek
po Janovi Bedřichovi, držel Šonvald a Pavlovice, získal též Nové Sedliště, Petrovice
a Chlumec
(†29. čna 1749). Manželka jeho Alžběta ze Satzenhofen (†13. dub. 1789) držela Nahý Újezdec, jejž ujala po ní dcera M. Alžběta (vd. 1768 za Václava
Horu
z Ocelovic). Syn jejich Frant. Jáchym (*1749) ujal Šonvald, byl ženat s Frant. Romanou Krakovskou z Kolovrat a zemřel v Praze 2. září
1817. Syn jejich nejstarší Emanuel Frant. Ludvík (*4. září 1782-†17. čce 1833) vyženil Plandry s manž. Aloisií Zebo
z Brachfeldu (†1817), po níž
spadly na dceru Aloisii vd. Dobřenskou. Druhý syn Františkův Jan Václ. Emerich byl c. k. plukovníkem. Třetí syn Jan (*25. břez. 1790) držel po otci
Šonvald, byl c. k. rytmistrem a oženil se r. 1821 s Lidmilou Pachtovnou
z Rajova. Jediný jejich syn Karel (*24. květ. 1822) z dvojího manželství
neměl potomků.
- pošlost hraběcí pochází od Jana Leopolda, syna Jana Joachima. Leopold koupil
r. 1689 Chotiměř, zdědil po mateři Lhotku, již r. 1712 prodal, a seděl pak na Nahošicích (†5. září 1724, manž. Anna Lidmila z Vidršperka †10. říj. 1721).
Synové jeho byli Jan Leopold Václav, Jan
Bedřich, Jan František (měl Chotiměř, †19. čce 1738, byv
u Karansebese, kdež jako nejv. lejtenant se zdržoval,
od loupežníků postřelen; manž.
Kateřina z Liebenberka), Jan Josef, Jan Volfgang (padl 22. čce 1739 u Gruzky jako důstojník), Jan Antonín (1734 praporečník). Leopold byl od r.
1719 ženat s Eleonorou Annou Kateřinou, též roz. ze Schirndingu, získal Prostiboř a zemřel r. 1734. Vdova koupila Oleš a měla též Nové Sedliště
(†1749).
Oleš zdědila po ní starší dcera M. Josefa (†9. led. 1788), manž. Frant. Karla Viléma knížete z Löwensteina, sestra její Renata, vd. hrab.
Oprštorfová, odbyta penězi. Syn Jan Antonín ujal po otci Prostiboř a po mateři Nové Sedliště. Tyto pustil tetě Josefě
roz. Barbové a ujal r. 1753
z pozůstalosti mateře její Malesice. Byv po léta c. k.
a soudu komorního radou, povýšen 8. čna 1746 do panského stavu král C. Majestátem d. 18.
pros. 1793 propůjčen mu hraběcí stav. Zemřel 17. čna 1805. Od r. 1762 byl ženat s M. Annou Haugvickou z Biskupic (†19. pros. 1804). Synové jeho
byli Leopold Antonín (*1763) a Antonín Josef Ferd. (*1768, c. k ryt. mistr; †16. dub. 1848). Synové tohoto byli Ferdinand Leopold (*7. čna 1808),
jenž psal německý politické
a belletristické články a zemřel v Praze 28. čce 1845, zůstaviv syna Antonína (*1837),
a Jan Josef Antonín (*6. září
1813), jenž sloužil v c k. vojště a 16. led. 1860 zemřel. Syn jeho Edvard Jan (*2. list. 1844) sloužil u krajského úřadu ve Chbě, pak u
c. k. zemského soudu v Praze. Syn jeho Rudolf (*6. září 1884 v Praze).
Kromě osob tu vytčených žili v Čechách ještě někteří, které nesnadno vpraviti
do vývodu. Svobodní páni téhož jména a rodu žijí také v Bavořích a Prusku, jsouce ponejvíce ve státních službách.
Jejím otcem byl Leopold Václav Širtingár ze Širtingu a matka Eleonora Anna Kateřina, též roz. ze Širtingu. Byli bratranec a sestřenice a své manželství
uzavřeli r. 1719. Marie Josefa se narodila v Olešné roku 1721. Statek Olešnou jejíž součástí byla i část Dubce
a Pavlíkov koupila její matka. Otec Marie
Josefy zemřel r. 1734. Po matčině smrti roku 1742 (1749) Marie Josefa zdědila Olešnou. Vlastnila podstatnou část patronátních práv ke kostelu v Dubci.
Dále byla mimo jiné majitelkou dubeckého panského hostince
a ovčína. Marie Josefa, se roku 1749 provdala v Olešné za knížete Františka Karla Viléma z
Löwensteinau narozeného roku 1717 ve Wertheimu. Bohužel za rok po jejich sňatku roku 1750 její mantžel v Olešné umírá. Z jejich manželství se narodil
téhož roku jediný syn Josef Antonín Johan. V roce 1772 ve věku pouhých 22 let umírá na cestě
po Evropě (+Schwäbisch-Gmünd). Jeho tělo bylo převezeno do
Olešné a pohřbeno vedle svého otce v benrnartickém kostele. Další pohroma postihla kněžnu v roce 1778, kdy jí vyhořel zámek v Olešné. Ten už nebyl nikdy
obnoven a majitelka statku zřejmě bydlela v úřednickém domě, který stál před vyhořelým zámkem. Marie Josefa zemřela
ve věku 67 let 12.1. 1788 (†9. led.
1788) Byla pohřbena v Bernarticích na hřbitově vedle hlavního kříže. Její majetek vydražil 16. 11. 1788 její příbuzný Dominik Konstantin Löwenstein.