Obec se rozprostírala po celé šířce od okresní silnice po dvě paralelně vedoucí obecní cesty na východ. Číslování domů začínalo od cesty z Borku a čítalo řadu domů vzestupně od 1 po 12. Následovala sestupná jižní řada, kterou začínala se třemi domy za okresní silnicí s čísly 13 až 15 a dále potom 16 až po 22. Čísla 23 a 24 byla ve středu obce.
Tabulka osídlení Dubce | ||||
---|---|---|---|---|
Rok | Počet usedlostí | Počet obyvatel | Němci | Češi |
1785 | 24 | neuvedeno | -- | -- |
1838 | 26 | neuvedeno | -- | -- |
1848 | 26 | 151 | -- | -- |
1890 | 29 | 184 | 182 | 2 |
1900 | 33 | 183 | 183 | -- |
1930 | neuvedeno | 174 | neuvedeno | neuvedeno |
1939 | 38 | 158 | 158 | -- |
Do roku 1919 využívalo selské lesy 14 sedláků. V roce 1910 byla přes Dubec postavena železniční trať ve směru Domažlice – Tachov – Planá a vystavěna dřevěná zastávka.
Obec byla vlastníkem školy v čísle 16, chudobince v č. 32, který byl zřízen u kupeckého krámu v č. 12 a v části
fary v č. 25.
Zemědělství zahrnovalo úrodné pole a louky. 7 rolníků z č.p. 1,7,11,18, 19, 20 a 21 obhospodařovalo přes 20 ha, z č.p. 5 do 20 ha
a z č.p. 17 pod 5 ha půdy. Pohostinství provozoval Franz Pöhnl v č.p. 18 a Josef Sattler v č.p. 17.
Kupecký krám vlastnil Josef Bühl v č.p. 12. Zednický mistr Josef Schmidt z č.p. 36 vyráběl různé cementové zboží:
náhrobní kameny, roury, ozdobné obrubníky kolem záhonů, dlažby atd. V domě č.p. 24 byl řezník.